Aiesec

Můj první kontakt s aiesecem byl už na letišti. A hned ten první dojem na mě zapůsobil. Skupinka 3 milých lidí na uvítanou příjemně potěší a vůbec ten prvotní servis během prvních dní dává pocit jistoty při poznávání života v novém městě.


Povídání o ČR

Hned první týden jsem se šel představit i ostatním aiesecářům na univerzitu. Jako vzorná reprezentace ČR jsem navlékl hokejový dres s Jaromírem a popovídal jsem něco málo o ČR. Z aiesecu Praha jsem si stáhnul prezentaci, kterou jsem pak představil. Během prezentace vzbudil největší ohlas Krteček, Králíci v klobouku a Dolly Buster. Fotbalový tým jsem z prezentace vzhledem k aktuálnímu stavu radši vymazal a ušetřil si nějaký nemístný poznámky :)

Aby měli v sále lepši zážitek, rozdal jsem ještě perníčky a lázeňsky oplatky. Potěšilo mě, že se po nich jen zaprášilo a jedna trainee z Ukrajiny si pochvalovala „Oblaaaaaaatky oblaaaaaaaaaaatky“. Becherovka se do oběhu ve školních prostorách bohužel nedostala :)

Další akcí byla konference. Konference v aiesecářském podaní není sezení v sále a poslouchaní nějakých pánů za pultíkem. To jen název mate. Kdo nezná a nezažil, tak bych přirovnal spíš k networkingu, workshopům, učení se atd. Toť přes den. Přes noc pak nastává ta divočejši část, při které se obvykle chodí spát (pokud vůbec) až za světla :) A ráno zas hezky svěže na tu pracovní část. Moc jsem se těšil, protože na aiesec konferenci jsem nebyl už pořádně dlouho a taky mě zajímalo jaké to nakonec bude ve skandinávském podání.


Na nocleh jako stveřený :)

A bylo to skvělý. Co na tom, že se to konalo ve škole a ustlat jsme si museli na zemi v tělocvičně. Nakonec i to má svoje kouzlo. Přijeli jsme pozdě kvůli firemní oslavě šéfových narozenin a na aiesecáři už se chystali na večerní party. Takže v mém případě z party do party ten večer. Global village je akce, kdy každá země má svůj stánek a představuje svou kulturu. To znamená, že každý je nastrojen do něčeho co reprezentuje konkrétní zemi a nabízí ostatním k ochutnání narodní dobroty. Čili je to samý alkohol a k tomu něco k zakousnutí. A když pak člověk obejde pár takových stánků a všude degustuje, tak je pěkně veselo...Ale musím říct, že v ČR jsme to mívali mnohem lepši :) Navíc jsem o tom dopředu nevěděl a tak jsem se sám o českej import podělit nemohl. Škoda, absinth tady jde na dračku :)


Nejlepší Aiesec v Dánsku je z Kodaně! Vybral jsem si dobře...

Druhý večer byla na programu oficiální večeře a něco jako vyhlašování nejlepších dánských aisecářů za minulý rok. Slavnostní atmosféru jsme si jako zástupci CBS užili, protože právě CBS posbíralo všechny ceny a získalo i pohár pro nejlepší pobočku aiesec v Dánsku a něco jako mistrovský pohár. Jak se sluší a patří, vítězný drink se podával přímo z trofeje. Vždycky jsem záviděl těm hokejistům při oslavách a najednou jsem se sám přimotal k takové oslavě a napil se z vítězného poháru.


Nakonec se dostalo i na Becherovku Lemond. Šla přímo do poháru :)


Champions


Kaňkou na večeru byl požární alarm, který se z nenadání zapnul a siréna s nějakým šíleným dánským hlášením ne a ne přestat. Za chvíli přijeli dokonce hasiči a začali se shánět po požáru, ale naštěstí neměli co hasit :) Bohužel ale taky neuměli vypnout ten poplach a paní ze školního rozhlasu zněla ještě dobrou hodinu.


Prezidentka CBS Nora, od pohledu Dánka


AIESEC CBS

Boss slaví narozky

Páteční odpoledne slibuje zajímavé zpestření. S potěšením vypínáme monitory svých počítačů dřív a shromažďujeme se u dlouhého stolu, kterému vévodí šampaňské s jahodami a celá řada dalších dobrot k jídlu a pití. Na stěnách visí fotky CEO Mortena, kterému je čerstvých 40 let. Tak proto ta sláva. Dánská tradice si při takových příležitostech potrpí na národní vlajky, takže červená a bílá zdobí kancelář. Je krásné odpoledne a sluníčko vyhřívá terasu tak se rozptýlíme i na vzduch. Líbí se mi firemní kultura, tady je malá ukázka :)


Good times


Zakladatel firmy a CEO, Morten. Z kočárku přihlíží jeho malý synek...


Hromadná gratulace

Cyklista

Tak jsem se konečně zařadil mezi početnou řádku kodaňských cyklistů. Bez kola jako by tu člověk ani nebyl. S kolem je tu všechno jak mávnutím proutku mnohem rychlejší a jednodušší.

A tak vyrážím do ulic tentokrát v sedle (s pomyšlením, že pěšky už se mi tady chtít nikam nebude). Město najednou působí menší. Vzdálenosti se zkracují a já frčím bok po boku s davem místních. Ono je to tady vůbec jednodušší. Po rovinkách se jede s naprostou lehkostí a tak se člověk moc nenadře. A docela se bavím pohledem na borce s drahými nadupanými horskými koly. No nekupte to, co kdybyste museli zdolat nějaký most či nadjezd :)


Můj nový (ojetý) bicykl

Kolaři tady mají vybudovaný skvěle fungující systém. Mají vlastní pruhy na silnicích (hlavně integrace do křižovatek mě dostala) či vlastní semafory.

Kouknu do mapy a mám šanci prozkoumat i odlehlejší lokality než předtím jako „prachobyčejný“ chodec. Vyrážím za město, kde je taková mini rekreační oblast s parkem, pláží a průvodce slibuje i neobyčejný výhled. Tak jsem zvědav.



Cestou mi padne do oka zajímavý dům. Vzpomínám si, že než jsem odjížděl do Dánska, tak jsem o něm četl v Mladé frontě. Jasně, už si vzpomínám, tuhle stavbu nemůže mít na svědomí nikdo jiný než Jan Kaplický. Jak jsem četl ten článek, říkal jsem si, že se sem pojedu podívat, a tak jsem rád, že jsem na ten dům teď narazil jen tak náhodou. Místní tomu přezdívají „Soy sillo“, čert ví proč :) Kousek opodál na pěší zóně je zahrádka se slunečníky „Pilsner Urquell“, takže o českou stopu tu není nouze.


Dílo mistra


Co probůh tohle??? Skokánek nebo nástupiště na zaoceánskou loď? :)


Tenhle podnik si získal mé sypmatie

Dorážím do cíle. Den jak vymalovanej opět vylákal na procházku či projížďku dost lidí. Park je propojen s ostrůvkem, na kterém je promenáda a pláž. Pláž teda vybízí maximálně tak na posezení s něčím dobře vychlazeným, ale koupání si s klidem odpustím. Ale uvidíme, jak to tu chodí v létě. Slibovaný výhled nicméně stojí za to. Pár kilometrů přes moře lze spatřit Švédsko. Unikátní most (14km, spojuje Kodaň a švédské město Malmo) je přeci jen dost daleko a zdá se jakoby lehce v mlze. Přesto je to zajímavá podívaná. Ještě zajímavější je netradiční pohled na vrtule větrných elektráren, které jsou umístěny pár set metrů od břehu.


S "větrníky"


Duj větře duj!

Tenhle ostrůvek se nachází nedaleko letiště, tak vidím přistávat pár letadel. Taky zajímavý pohled, ranvej začíná kousek od moře, tak z dálky není jasný, jestli se bude přistávat na souši nebo a lá hydroplán. Z letadla jsem při přistání podle pohledu z okna spíš tipoval mokrou cestu :)


V dáli se rýsuje jedinečný most


Do vody nebo na ranvej?

Toulky Kodaní

První procházku Kodaní na vlastní pěst si dávám ještě tu noc po pokeru. Zatímco ostatní kolegové hodlají domů z baru asi až za světla, já volím taktický ústup :) A hned mě čeká hledání bytu, ve kterém jsem se provizorně ubytoval. Potíž je v tom, že jsem ve městě sotva 12 hodin (z toho tak 6 u karet), takže orientaci zatím není na čem stavět. Naštěstí má Kodaň přímo v centru systém 5 uměle vybudovaných jezer, podle kterých se chytám a domů pak trefím bez obtíží. Ale celkem zábava na první noc.


Jezera v centru města, to se jim povedlo

Druhý den je sobota a venku je nádherně. Beru foťák, pod paží Lonely planet a vyrážím na bezcílné toulky městem. Jít takhle naslepo a poznávat město úplně miluju.
Kouknu na mapu a přemýšlím kam asi tak vyrazit nejdřív? A vzhledem k tomu, že tady nic neznám tak mířím k moři omrknout malou mořskou vílu.


Typický

Vyrážím do ulic a zjišťuji, že mi ze začátku hrozí pěkný nebezpečí. Ne od aut, ale od cyklistů. Kol a cyklistů je na cestách tak stejně jako aut a ve změti hezky propojených cest pro auta a pro kola aby se jeden rozhlížel dvakrát. Ale musím říct, že tenhle cyklo styl se mi moc líbí a budu se snažit rychle zařadit mezi místní kolaře.


Co myslíte, že je jednodušší? Zaparkovat auto nebo kolo? :)

K moři mi to trvá jen pár minut a v místním parku je opravdu živo. Místní vyrazili do ulic a užívají si asi zatím letos nejhezčí den. Hned první den mi každý říkal, že jsem si vybral skvělou dobu pro příjezd. Z místních doslova čiší radost a sluníčka (asi ho tu dlouho v zimě neviděli) si dosyta užívají. Prodavač zmrzliny si mne ruce při pohledu na tísnící se dav u jeho stánku.


Tak tohle nemůže být nic jinýho než stroj času!

I malá mořská víla (z dálky je fakt malá) si na nepřízeň kolemjdoucích stěžovat nemůže. Fotku s místní legendou, kterou proslavil Hans Christian Andersen si člověk musí doslova vybojovat. Navíc je dost těžký si ji na chvíli uzmout jen pro sebe aby se k ní v ten moment nelísal z druhé strany někdo jiný.




Malá mořská víla má dost obdivovatelů na souši i na vodě


Pokračuju dál směrem k historickému centru a přes průliv je k vidění zajímavá stavba opery.
Po chvíli se dostávám k něčemu co mi připomíná hradní nádvoří. Usuzuju podle toho, že u všech rohů pochoduje stráž (a paří se v huňaté čepici). Jinak moji pozornost dnes poprvé (a rozhodně ne naposledy) upoutává jezdecká socha. Tak mě napadlo jestli nahoře na Václaváku náhodou jedna nechybí? :) Nevím proč, ale bronzovou sochu chlapa na koni tady najdete skoro na každém náměstí. Budu se muset poptat…


Opera


Zdá se, že má pod čepicí :)


Typická kodaňská podívaná


Kouzelný Nyhavn

Přicházím k nádhernému náměstíčku kulového tvaru (soukromě si ho překřtím na „Kulaťák“), jak jinak než se sochou jezdce na koni :) A hned kousíček od něj se nachází malebný kanál s historickými loděmi, lemovaný ještě malebnějšími domečky, zvaný Nyhavn. Atmosféra bere dech a nedá foťáku odpočinout. Ale více o Nyhavn až někdy příště…

Cesta

Den 1

Letiště je nezvykle klidné. U odbavovací přepážky se zdržím kvůli nějaké juniorské reprezentaci kuželkářů. Asi měli moc těžký koule  Pečlivě zvážené kufry prochází váhovou kontrolou a tak naštěstí nemusím zásoby alkoholu převážet v sobě 
V odletové hale se prohání holky na kolečkových bruslích, tak teď vypadá nová a rychlá úklidová četa 


Pivečko na rozloučenou


Pokoj teď na čas osiří :)


Po dobu co jsem se balil se opět prokázalo podezření na spojení kočky a Paroubka :)


Naloženo

Let je bez problémů, pilot dokonce našel ve vzduchu zkratku nebo musel „předjíždět“, protože avizovaných 90 minut letu stihl asi za 70. Vyzvednu zavazadla a mířím k východu, kde na mě dánskými vlajkami mává aiesecářská delegace, takže servis jak se patří. Dostávám balíček na uvítanou, kde jsou všelijaké informace, abych se tu první dny neztratil.
Metro jede z letiště do centra asi 15 minut a tak se rychle dostávám i do provizorního bytu. Na nábřeží umělého jezírka či kanálu budu zatím na duben pokoj v bytě Argentince Diega. Byt je zařízen a působí příjemně.


Větrníky


Nezapomněl jsem na něco?

Moc se nezdržíme a procházkou pokračujeme do sídla firmy, kde budu pracovat. Nějakých 20 minut (kolem národního fotbalového stadionu) a jsme tam.
Pro představení jsem si nemohl vybrat lepší den. Jeden z budoucích kolegů je zapálený karbaník a organizuje pro všechny pokerový turnaj se vším všudy. Místo nesmělého okukování tedy začínám ve firmě s lahví piva v ruce a hrajeme karty  Rozdělujeme se na 2 party a u dvou stolů se celkem 20 hráčů navzájem obírá o žetony. Poker jsem nehrál ani nepamatuju, tak se snažím hlavně vylovit v paměti pravidla a za pochodu se zase učím jak na to. Kupodivu se držím ve hře, zatímco ostatní odpadávají, a kupička žetonů překvapivě narůstá. K překvapení všech, a nejvíc mě samotného, se držím až do samého konce a před půlnocí vyhrávám poslední hru a celý turnaj  Šok pro všechny.
Páteční noc ještě nekončí a kolegové mi ještě představují noční život v jednom z kodaňských barů…Tedy „první den v práci“ bych si představoval všelijak, ale takhle važně ne 


Nový bydlení

A první poznatek, všichni působí strašně elegantně. I na těch kolech, když manažeři jezdí v oblecích a holky v punčoškách a sukýnkách.