pátek 10. dubna 2009

Toulky Kodaní

První procházku Kodaní na vlastní pěst si dávám ještě tu noc po pokeru. Zatímco ostatní kolegové hodlají domů z baru asi až za světla, já volím taktický ústup :) A hned mě čeká hledání bytu, ve kterém jsem se provizorně ubytoval. Potíž je v tom, že jsem ve městě sotva 12 hodin (z toho tak 6 u karet), takže orientaci zatím není na čem stavět. Naštěstí má Kodaň přímo v centru systém 5 uměle vybudovaných jezer, podle kterých se chytám a domů pak trefím bez obtíží. Ale celkem zábava na první noc.


Jezera v centru města, to se jim povedlo

Druhý den je sobota a venku je nádherně. Beru foťák, pod paží Lonely planet a vyrážím na bezcílné toulky městem. Jít takhle naslepo a poznávat město úplně miluju.
Kouknu na mapu a přemýšlím kam asi tak vyrazit nejdřív? A vzhledem k tomu, že tady nic neznám tak mířím k moři omrknout malou mořskou vílu.


Typický

Vyrážím do ulic a zjišťuji, že mi ze začátku hrozí pěkný nebezpečí. Ne od aut, ale od cyklistů. Kol a cyklistů je na cestách tak stejně jako aut a ve změti hezky propojených cest pro auta a pro kola aby se jeden rozhlížel dvakrát. Ale musím říct, že tenhle cyklo styl se mi moc líbí a budu se snažit rychle zařadit mezi místní kolaře.


Co myslíte, že je jednodušší? Zaparkovat auto nebo kolo? :)

K moři mi to trvá jen pár minut a v místním parku je opravdu živo. Místní vyrazili do ulic a užívají si asi zatím letos nejhezčí den. Hned první den mi každý říkal, že jsem si vybral skvělou dobu pro příjezd. Z místních doslova čiší radost a sluníčka (asi ho tu dlouho v zimě neviděli) si dosyta užívají. Prodavač zmrzliny si mne ruce při pohledu na tísnící se dav u jeho stánku.


Tak tohle nemůže být nic jinýho než stroj času!

I malá mořská víla (z dálky je fakt malá) si na nepřízeň kolemjdoucích stěžovat nemůže. Fotku s místní legendou, kterou proslavil Hans Christian Andersen si člověk musí doslova vybojovat. Navíc je dost těžký si ji na chvíli uzmout jen pro sebe aby se k ní v ten moment nelísal z druhé strany někdo jiný.




Malá mořská víla má dost obdivovatelů na souši i na vodě


Pokračuju dál směrem k historickému centru a přes průliv je k vidění zajímavá stavba opery.
Po chvíli se dostávám k něčemu co mi připomíná hradní nádvoří. Usuzuju podle toho, že u všech rohů pochoduje stráž (a paří se v huňaté čepici). Jinak moji pozornost dnes poprvé (a rozhodně ne naposledy) upoutává jezdecká socha. Tak mě napadlo jestli nahoře na Václaváku náhodou jedna nechybí? :) Nevím proč, ale bronzovou sochu chlapa na koni tady najdete skoro na každém náměstí. Budu se muset poptat…


Opera


Zdá se, že má pod čepicí :)


Typická kodaňská podívaná


Kouzelný Nyhavn

Přicházím k nádhernému náměstíčku kulového tvaru (soukromě si ho překřtím na „Kulaťák“), jak jinak než se sochou jezdce na koni :) A hned kousíček od něj se nachází malebný kanál s historickými loděmi, lemovaný ještě malebnějšími domečky, zvaný Nyhavn. Atmosféra bere dech a nedá foťáku odpočinout. Ale více o Nyhavn až někdy příště…

Žádné komentáře:

Okomentovat