Pohled z lodi
Do Helsingoru je to vlakem z Kodaně zhruba půlhodinu. Tentokrát si dáváme pozor a sedáme do správného vagonu, aby nás zas někdo nepeskoval v silent zone. Něděle se na atmosféře malinkého městečka podepisuje ještě více než na Kodani. Ulice jsou prázdné. Připomíná mi to ty katastrofické filmy, kdy někdo cestuje do budoucnusti a nalezá pozůstatky po válkách, chemických útocích, virech a podobně. Městěčko je vylidněné, že se začínáme pomalu bát. Aspoň po cestě k hradu sem tam potkáme živou duši, ale na Hamleta bych čekal větší nával :)
Mapa sice hezká, ale Pardubice jsem na ní nenašel. Zato tam byla Chrudim :)
Hrad je moc pěkný. Vodní příkop stráží kachny a labutě :) Na hradbách se vyjímají kanóny, které míří, kam jinam než na Švédy, se kterými si Dánové v historii užili dost a dost. Pohled přes vodu zkresluje, Švédsko se zdá na dosah ruky.
Namířeno na Švédsko
Prohlídka samotného hradu byla stejně záživná jak to známe od nás. Aspoň ten průvodce nezněl jako magnetofon a neskrýval své nadšení pro portréty a vyřezané truhly :) Podzemní část byla o poznání zajímavější. Návštěva katakomb, kde se často obyvatelé hradu ukrývali před krvelačnými Švédy, mě dostala. V podzemí bylo nějakých 8 stupňů a obrovské vlhko. V jedné z podzemních místností dříme udatný dánský bojovník Helger. Legenda je podobná s našimi blanickými rytíři. Stejně jako oni i tento bojovník spí a čeká, až bude nejhůř.
Vzpomínám si na Donutilovu historku o karvinských dolech a větu místního štaigera: Ty štoly su tu tak spletite, že kdo se mi tu zamoce, ten se mi z teho nevymoce". Tak nějak působilo i bludiště v podhradí.
V podzemí
Spící bojovník Helger
Dělostřelec :)
Cestou z hradu potkáváme zájezd z Čech s vlastní průvodkyní.
Dost bylo hradu, máme hlad a čeká nás ještě trajekt do švédského Helsingsborgu. Sehnat v tomhle městě duchů něco k snědku bylo asi jak z dob Hamleta, ale nakonec nás zachránil tradiční kebab :)
Žádné komentáře:
Okomentovat