Dánský deník

Carlsberg

2009-09-10T22:35:00.010+02:00

Návštěvu pivovaru Carslberg jsem si schoval až na příjezd pana Gega a pana Lišuka. Pan Vacek snad promine, úplně jsem na to při jeho návštěvě zapomněl, a jako největšího milovníka a znalce lahodného chmelomoku široko daleko, do pivovaru nevzal. Snad po přečtení těchto řádek zváží další návštěvu :)

Cestou do pivovaru :) aneb když už platíme 13 dkk za jízdu tak ať to stojí za to :)

Inspekce z Česka

Při vstupu na náměstí pivovaru se nám vybavují scény z malebného pivovaru a lá „Postřižiny“. U vchodu stojí nějaký správce se zástěrou a vítá návštěvníky. Tak mu povídáme: „Musíte se víc snažit pane správce, jinak bychom vás museli vyměnit.“ Pod stříškou zaparkovaný pivomobil přesně zapadá do tehdejší atmosféry, i když je trošku promakanější než Schmitzerův prskolet z filmu. Zejména úložný prostor oslnil.

Tohle je ideální auto na cesty, znalci ocení zejména prostorný úložný prostor :)

Na náměstíčku mezi pivovarskými budovami se v kašně koupe malá mořská víla. Je to fontánka s miniaturou už tak miniaturní originální sochy. Co dělá tady? Ze svého nešťastného osudu se stala alkoholičkou a proto ji umístili blíž ke zdroji :) Anebo pro připomínku, že jednu z hlavních místních atrakcí věnoval městu Kodani před 96 lety syn majitele pivovaru Carlsberg.

Kopie malé mořské víly, tentokrát na fontáně

Prohlídka začíná moderní projekcí záběrů z fotbalového mistrovství Evropy 2004. Fotografie Milan Baroše či Marka Heinze s trofejemi pro nejlepší hráče od pivovaru dávají vzpomenout na zašlou slávu národního týmu. O patro výš je k vidění přehlídka stovek pivních lahví. Je zajímavé, jak šel čas a poznamenal design skla i etiket. V policích je vystaveno několik generací piv a my se zájmem sledujeme pivní evoluci.

Historická přehlídka piv spadajících pod Carlsberg

Další kroky vedou do samotného muzea. Něco o historii piva a samotného pivovaru. Výstava je zajímavá, kromě obrázků a fotografií je doplněna i obrazovkami s videem a člověk má o vaření piva hned lepší představu. O tom, jak se změnila výroba piva za posledních pár desítek let se přesvědčujeme během návštěvy několika dalších místností, kde pokračují interaktivní prezentace.

Jacob and Jacob

Další kroky vedou do konírny. Dokonce i na autentickou vůni stájí tady mysleli, napadlo mě. Za rohem však opravdu stáli koně, takže o koňské aroma ve spreji se patrně nejednalo :) Geg si pohladil “svého” koně Jacoba a vyrazili jsme na nejočekávanější část prohlídky. Ta totiž končila v baru Jacobsen a v rámci vstupenky jsme se těšili na dvě gratis pivka z rodiny Carlsberg. Výběr byl na baru celkem pestrý, tak jsme to pojali degustačně a vyzkoušeli několik druhů.

V baru se misí spousta fotbalových fanoušků. Nejen, že Carlsberg je se sportem a fotbalem už dlouhá léta propojen, ale večer se v Kodani chystá velký match. Dánsko v boji o mistrovství světa vyzve Portugalsko (1:1) a tak si fanoušci obou táborů krátí chvíli návštěvou muzea a vítanou zastávkou v baru Jacobsen.

¨
Jsme na konci, tady se nám to líbilo nejvíc

Italian job

2009-09-08T23:18:00.010+02:00

Kolegům Gegovi a Lišukovi už byla Kodaň malá, tak jsme se rozhodli pro výlet po Dánsku.

Z pofidérní stránky jsme si na druhý den zamluvili auto, samozřejmě, co nejlevněji co to šlo. O tom, jak pofiderní ta stránka byla, jsem se přesvědčil na letišti, kam jsem jel smluvený Ford Fiesta vyzvednout. Na letišti jsem zjistil, že žádná taková pobočka na místě není a dostal obavy, co a komu jsme to vlastně na tom internetu zaplatili. Situace se zdála dost zoufalá, protože v jednotlivých půjčovnách mě posílali (s profesionálně milým klientským úsměvem) k čertu až to vypadalo, že místo road tripu nás čeká šmajdání po městě. Přeci jen se na nás štěstí usmálo v půjčovně Sixt, kde se mi za smluvených podmínek podařilo auto asi po půlhodině smlouvání auto vymámit. A nakonec jsem se smál, protoze místo Fordu Fiesta na mě v garážích blikla světla legendárního BMW Mini. A ještě víc jsem se smál při pomyšlení, jak se do toho naskládá nebohý Geg, ale překvapivě je tam místa dost.

Naše alternativa k Fordu Fiesta :)

Mosty by Dánum celkem šly, tentokrát dokonce bez mýtného, jaká úleva!

Vyrazili jsme do “rybářského” městečka Koge, které bylo po cestě na vyhlédnuté křídové útesy. Poučení, nevěřte všemu, co se píše v moudrých knihách Lonely planet. Z rybářské vesničky se vyklubalo fiasko se 4 loďkama a jednou nákladní lodí. Rychle jsme tedy vyrazili k hlavní atrakci dnešního výletu – bílým křídovým útesum. Po cestě se mládenci posilnili lahodným pivem z Aldi, aby jim cesta líp utekla (3dkk za kus :D) Navigátoři úspěšně soutěžili s GPS navigací a chviíi se předháněli v tom, jestli se budem motat víc podle GPS nebo podle instrukcí z mini mapky.

Lahodné pivo z Aldi, 3 koruny kus :D

Bílé skály jsou nakonec dál než to podle té mini mapky vypadá, tak ať to stojí za to. Naštěstí je Mini cooper pěkný dravec a po hodině dorazíme na další tip Lonely planet. Tentokrát nás cestovatelská Bible nezklamala. Po sérii několika okouzlujících vyhlídek nás čeká pěkná porce schodů dolů na pláž. Stejně okouzlující jsou i pohledy z pláže, ale draze vykoupené následným výstupem po nekonečných schodech. Lišuka po cestě ztrácíme (Hoši, stárnem? :)

Tenhle výhled jsme si nechali líbit

Mr. Kumpir při výstupu po schodech, komentář netřeba :)

Tentokrát nás Lonely planet nezklamalo, pohled z pláže na útesy je opravdu "stunning"

Lonely planet dostává další šanci vylepšit si reputaci. Tentokrát nás vede do hodinu a půl vzdálené vesničky a slibuje “vikingskou pevnost”. Co byste si představili pod pojmem vikingská pevnost?

Dalši důkaz toho, že ne vždy se vyplací věřit vševědoucí Lonely planet, ale aspoň jsme provětrali coopera a sami sebe na čerstvém vzduchu, dali si slalom na louce mezi ovčími bobky a viděli vikingskou chatrč místo slibované pevnosti. Dle Lišukova nadšení lze soudit, že se na to místo bude vždy rád vracet :)

Vikingská nedobytná pevnost, kterou v současnosti okupují asi jen ovce

Posilněni lahodným McDonaldem spěcháme k poslední zastávce než uzavřeme dnešní bleskové kolečko po jižni části ostrova Sjealland. (Po cestě si Lišuk zkouší zopakovat scény z filmu Italian job, žene autíčko rallye stylem a dává mu pěkně počudit. Má to ale pod kapotou pěkně pekelnej stroj jen co je pravda). Poslední zastávku v Roskilde stihneme ještě za světla a máme čas si omrknout malý přístav a par lodí ve Viking stylu.

Vikingové jak víno: Saifsson, Gegsson, Lishukssen

Auto vracím večer na letišti. Brigádnice přebírá klíčky bez jakéhokoli zájmu o stav auta, či o to jestli to auto v garáži vůbec stojí. Nestačím se divit, už jsem si půjčoval několik aut v USA a vždycky si do formuláře vyplňují každý milimetr škrábnutí. Inu jiný kraj...

Poslední večer zakončíme stylově v noční Kodani. Lišuk se nepoučil a znovu si davá šiškebab od neprověřéného kebabář :) Musíme si zpravit chuť rychlou čínou do krabičky, což bya sice nouzovka, ale nakonec nás to mile překvapilo. Jdeme to spláchnout posledním Carslbergem za linoucích se tónů žívé hudby.

To sme si ale užili výletu :)

PS: Nedali byste si trošku medu?

Souboj nesmiřitelných

2009-09-01T23:38:00.009+02:00

Po delší době vítám čtenáře kodaňského elektronického plátku. Tentokrát pro fanynky a fanoušky fotbalu.

Na stadionu Parken

Národní fotbalový stadion, tyčící se uprostřed největšího kodaňského parku (a nápaditě pojmenovaný Parken) očekává největší bitvu roku. Nic nepoutá místní fotbalové fanoušky tak jako derby FC Kodaň – Brøndby Kodaň. Příklad? Při posledním vítězství FC Kodaň nad nenáviděným rivalem chodil jeden kolega do práce celý týden v dresu a nadouval se jak holub. Další kolegyně zas říkala, že musela nechat svého školáka fondícího Bronbdy na druhý den ze školy doma, protože po prohře svého týmu 0-4 prostě mezi spolužáky nemohl a uprosil ji, aby ho omluvila :)

Hlavním partnerem FC je pivovar Carlsberg. Není lepší identifikace s fanoušky než maskot s pořadným pivasem :)

Na poslední chvíli ještě se štěstím sháníme lístky, jinak je to silně nedostatové zboží. Snad tím, že se ligová soutež teprve rozbíhá, tak nebyl stadion pro 40000 divaků zcela zaplněn. Přesto atmosféra od začátku mrazí v zádech. Tábory obou fanoušků na sebe cosi nenávistně pokřikují, škoda jen, že z dánského fandění a choralů sem toho moc nepochytil. Aspoň, že ty melodie jsou snad na celém světě stejné.

Připraveno na nástup

Při nástupu o sobě dává vědět i nějaký příznivec Sionka a Pospěcha a v první řadě mává českou vlajkou. A vydrží mu to skoro celý zápas takže se mi na ten fotbal koukalo příjemně.

Na takových sedačkách si člověk snad vychutná i pozici náhradníka. Tu levou pro dnešek zahřívá Libor Sionko. Škoda, těšil sem se na něj.

Máme se srbským kolegou super místa na sezení. Když se ovšem royhodčí písknul a yahájil zápas, tak celá dlouhá tribuna povstala a tak zjišťujeme, že je to vlastně jeden velký kotel. Marjan je nicméně fanoušek Cervene zvezdy a řikal, že v Srbsku se na fotbale stejně nikdy nesedí, dovedu si tu divočinu představit :)

Fotbal je vyborný. První půlku útočí FC Kodaň na naši branku a tesně před přestávkou dává gól. Pospěch hraje výborně, Sionko pozoruje jen z lavičky. Po přestávce se role obrací a taktovky se chopí soupeř z Bronby. Aspoň se opět utočí na tu ”naši” branku a krátce po poločase vidíme vyrovnávaci gól. Utkáni se ke konci přiostřuje a každy zákrok konči drobnou šarvátkou a klasickou vlnou emocí v obou táborech fans. Tvrdá srážku v pokutovém území dokonce odnese domácí brankář zraněním a musí střídat. Misto udílení karet za následující bitku rozhodčí jen přihlíží a nechává hrát do 98.minuty :) Do té doby ještě stihnnou záchranář vyklopit nebohého brankáře z nosítek a tak celý zápas končí remízou a k pobavení většiny diváků. Domácích i hostů.

Není nad to si dát v pracovní době 2hodinovou pauzičku na fotbal - dělnící právě ostře finišují práce na nové trubuně (Aspoň něco je tady stejný jako u nás - akorát jim chybí lahváče)

Po zápase následuje jestě jeden zápas. Jak se dostat domů? Stadion je sice hezky v parku, ale doprava je nedomyšlená - jeden autobus za 10 minut ty lidi prostě neodveze a na metro daleko...

Na skok do Švédska pro škopek Starobrna s kapitánem Hookem

2009-07-12T20:08:00.010+02:00

Po návštěvě Hamletova hradu v Helsingoru a úspěšné misi "kebab" jsme posilněni a spěcháme na trajekt. Jeden nám zrovna ujel, ale spojení dánského Helsingoru a švédského Helsingborgu (to by mě zajímalo, kdo se s tím jménem po kom opičil :) je každých 20 minut. A stejně dlouho trvá i plavba, přestože to od pohledu ani na dvacet minut nevypadá.

Švédsko je v neděli stejně klidné jako Dánsko. Přesto to působí tak nějak jinak. Je to sice pár minut přes vodu, ale je cítit, že jsme rázem v jiném prostředí. A zábavu se nám postará můj starý známý Hanuman. Náhodné a nečekané setkání s mým indickým spolubydlícím "makes my day".

Osudové setkání po roce a půl

Vyrážíme na prohlídku města. Jak to tak chodí asi všude na světě, místní se o turistické atrakce nezajímají. Prostě tam jsou a to je tak vše. Podobně jako já sem nedávno poprvé vyšplhal na petřínskou rozhlednu, tak Hanuman díky nám vyfuněl na rozhlednu místní, kde byl naposledy podle svých slov, když mu bylo 6.
Nahoře nás čeká příjemná vyhlídka zpátky na Dánsko, zatímco pod námi se rozprostírá malebné městěčko Helsingborg.

Pohled z věže na město a na Dánsko

Další kroky vedou dolů po zámeckých schodech a centrem směrem k moři na promenádu. Hanuman neustále propaguje pláže a chtěl by nás vozit na prohlídku místních pláží, ale je pod mrakem a ne zrovna plážovej den. A tak korzujeme po přímořské promenádě. Po celodenním chození už toho máme docela dost a přichází čas na relax. Někdo zmínil právě probíhající finále Wimbledonu, tak míříme do sport pubu fandit Rogerovi. Nakonec se nám to sezení protáhne a díky jedinečnému, ale i nekonečnému zápasu prošvihnem i několik plánovaných trajektů. Ale to nevadí, dlouhej zápas nám zpestřuje vedle sedící fanatický Rogerův příznivec z Basileje a po posledním vítězném míčku nám platí rundu :)

Pláže a ledové moře bych si odpustil...tohle by bylo lákavější :)

Při odchodu upoutá moji pozornost pípa za barem. V nabídce mají dva druhy točeného Starobrna. Tak až bude chuť na pořádné moravské škopek, tak vím kam hópnót :) Kromě jižní Moravy je tohle pivo spíš vzácný, tady bych ho fakt nečekal.

A cestou zpět jsme jeli na trajektu s kapitánem Hookem, a já myslel, že to je jen v pohádkách...

Po stopách Hamleta

2009-07-07T21:09:00.011+02:00

Neděli jsme zasvětili Hamletovi. Nebo spíš hradu v městečku Helsingor. Kdo Shakespearovo dílo četl nebo viděl tak si myslí, že si vymýšlím, protože hrad tam vystupuje pod názven Elsinor. Stačí vypustit H a G, což Dánové v nevyslovují a sme doma.

Pohled z lodi

Do Helsingoru je to vlakem z Kodaně zhruba půlhodinu. Tentokrát si dáváme pozor a sedáme do správného vagonu, aby nás zas někdo nepeskoval v silent zone. Něděle se na atmosféře malinkého městečka podepisuje ještě více než na Kodani. Ulice jsou prázdné. Připomíná mi to ty katastrofické filmy, kdy někdo cestuje do budoucnusti a nalezá pozůstatky po válkách, chemických útocích, virech a podobně. Městěčko je vylidněné, že se začínáme pomalu bát. Aspoň po cestě k hradu sem tam potkáme živou duši, ale na Hamleta bych čekal větší nával :)

Mapa sice hezká, ale Pardubice jsem na ní nenašel. Zato tam byla Chrudim :)

Hrad je moc pěkný. Vodní příkop stráží kachny a labutě :) Na hradbách se vyjímají kanóny, které míří, kam jinam než na Švédy, se kterými si Dánové v historii užili dost a dost. Pohled přes vodu zkresluje, Švédsko se zdá na dosah ruky.

Namířeno na Švédsko

Prohlídka samotného hradu byla stejně záživná jak to známe od nás. Aspoň ten průvodce nezněl jako magnetofon a neskrýval své nadšení pro portréty a vyřezané truhly :) Podzemní část byla o poznání zajímavější. Návštěva katakomb, kde se často obyvatelé hradu ukrývali před krvelačnými Švédy, mě dostala. V podzemí bylo nějakých 8 stupňů a obrovské vlhko. V jedné z podzemních místností dříme udatný dánský bojovník Helger. Legenda je podobná s našimi blanickými rytíři. Stejně jako oni i tento bojovník spí a čeká, až bude nejhůř.
Vzpomínám si na Donutilovu historku o karvinských dolech a větu místního štaigera: Ty štoly su tu tak spletite, že kdo se mi tu zamoce, ten se mi z teho nevymoce". Tak nějak působilo i bludiště v podhradí.

V podzemí

Spící bojovník Helger

Dělostřelec :)

Cestou z hradu potkáváme zájezd z Čech s vlastní průvodkyní.

Dost bylo hradu, máme hlad a čeká nás ještě trajekt do švédského Helsingsborgu. Sehnat v tomhle městě duchů něco k snědku bylo asi jak z dob Hamleta, ale nakonec nás zachránil tradiční kebab :)

Vikingové

2009-06-30T21:08:00.011+02:00

Nedávno se Dánové ve firmě holedbali, že ze všech Skandinávských zemí jsou historicky nejlepší bojovníci. Pohled na mapu tomu skutečně odpovídá, že? :)

Nedávno jsme dostali od aiesecu nabídku k návštěvě vikingského muzea nedaleko Kodaně. Ideální příležitost se přesvědčit, jak to teda bylo doopravdy.
Popravdě řečeno, co my víme o historii vikingů?
Že to byli urostlí blonďatí chasníci?
Že nosili helmu s rohama?
Že se plavili na lodích?

Muzeum, přístav a fjord

První vikingský odkaz nám předvádí už paní ve vlaku. Nevědomky jsme si sedli do oddělení s nápisem „Silent zone-tichá zóna“. Je to oddělení ve vlaku, kde se nesmí mluvit, aby si cestující užili klidnou cestu. Bohužel je označení téměř neviditelné tak jsme usedli a dali se s kolegy do řeči. Věřím, že hněv jedné dánské babky, který se snesl na naši adresu asi během 15 vteřin hovoru by vystrašil i ty urostlé vikingy :) Dobrá tedy, zbytek cesty jedem jako myšky.

Muzeum je umístěno na pobřeží fjordu pár kilometrů za Kodaní v městečku Roskilde. Objednáváme si prohlídku muzea a necháme se zlákat i na projížďku tradiční lodí po fjordu.

Prohlídku začíná slečna, která dost dobře připomíná právě bojovnici z vikingských dob. Patrně byla najata kvůli autentičnosti zážitků :) Tématiku vikingů měla v malíku a začínala během nám rozkrývat jeden mýtus za druhým. Že byli vikingové spíš obchodníci a zemědělci než bojovníci. Že to byli úplně normální a spíš drobnější postavy. A hlavně, že se nikdy nenašla žádná helma s těma rohama, jak je všeobecně známo! (To mě tak dostalo, že sem na chvíli ztratil koncentraci a nevím jestli se to týká jen Dánů nebo všech :) Minimálně dánští vikingové tedy bez rohů).

Průvodkyně

Co zbylo z lodi z roku 1042

Ukázalo se, že muzeum je věnováno pouze vikingským lodím a během hodinky ho máme za sebou včetně blbnutí na novodobé maketě lodi. Z původních Zajímavá byla i venkovní část, kde bylo k dispozici spousta interaktivních činností a tak jsme si mohli vyzkoušet střelbu z luku, výrobu štítů a podobné.

Helma je bez rohů :)

Střelba by šla, s veslovaním to bylo horší

Odpoledne nás čekala projížďka lodí po fjordu. Museli jsme čelit dvěma zklamáním, protože jsme se těšili na projížďku vikingskou lodí. Bohužel ty jsou pohřběné na dně nebo v muzeu a tedy určitě ne pro turisty jako my. Takže jsme museli překousnout náhražku v podobě novodobější bárky než z 11.století a taky nám nikdo neřekl, že budeme sami veslovat. To se nakonec ukázalo jako zábavná část. Určitě pro desítky přihlížejících, kteří si natáčela, jak se banda, co si hraje na vikingy tluče veslama. I náš instruktor se snažil a po čase nás dovedl i k solidní koordinaci vesel, takže jsme po fjordu celkem svištěli. To bohužel neplatilo pro paní co seděla za mnou a místo veslování mě celou dobu bouchala tím veslem do zad. Nakonec se z ní vyklubala Francouzka, takže žádné překvapení…
Nakonec se nás kapitánovi zželelo a nechal vytáhnout plachtu. Tak jsme odložili vesla a vychutnali si zbytek krásného odpoledne s větrem v zádech.

Což o to instruktáž by byla :) Když jsme sedli do lodi tak se ten můstek za lodí zaplnil a zamířilo na nás několik objektivů

Posádka ve složení Ukrajina dvakrát, Brazílie, Srbsko, Dánsko, Hong Kong, Malaysie, ČR

Photostory 2

2009-06-07T21:04:00.001+02:00

Aby těch vrtulí tady kolem náhodou nebylo málo, tak se na ukázku točí i v centru v parku

Kluk, co si přišel hrát s kamením...ale nakonec našel jenom koule

Rodinná MHD. Psí navigátor kontroluje provoz :)

Cihlová lobby

Kouzelný Nyhavn

Dánská všudypřítomná elegance, i na bruslích :)

FC Kodaň slaví mistrovský titul. Vlajku propašovali fanoušci až do čela karnevalového průvodu :)

Malá fanynka samby si užívá koncert na karnevalu ve stylu Otíka z Vesničko má středisková. Byl to fakt hukot :)

Pro turisty je v Kodani připravena flotila mini kol. Funguje to jako s nákupním vozíkem. Vložíte minci a až jste s projížďkou hotovi tak na určených místech kolo zase vrátíte. Mince je vratná takže příjemná služba je pro turisty zdarma. Jen kdyby to mělo aspoň větší kolečka, takhle by se jeden ušlapal :)

Nedělní rodinná vycházka :))

V sedle

2009-06-07T20:19:00.000+02:00

Někdo z trainees dostal nápad, že vyrazíme na projížďku na koních. Je dobře, že nezůstalo jen u nápadu a skutečně jsme v neděli odpoledne vyrazili do "koňského" areálu pár kilometrů za Kodaní. Při vzpomínce na moji první safari projížďku v indickém Udaipuru jsem se těšil, i když "řízení" koně stále pokulhává.

Kovbojové připraveni

Je nás celkem asi 18 tak se musíme rozdělit na dvě skupiny. Od počátku je vidět, že místní správci si s tím hlavu moc lámat nebudou. Pokyny ve stručnosti zněly asi takto: "Támhle v kumbálu si vemte nějakou helmu, dostane koně a pojedeme, ano?" Asi trojnásobek času strávili tím, že nám přidělovali koně "na míru". Nevím podle čeho, ale já sem se projel na "Britney" :) Nakonec to byla dobrá volba, protože některý holky osedlaly vcelku divoký potvory.

V zástupu při projížďce parkem

Hodinová projížďka parkem je moc příjemná. Až na to, že koně se dost často zastavují a začínají se pást. Zjišťujeme, že koňský hlad je mnohem silnější než naše ruce snažící se přitáhnout oprátku a vrátit koně na trať :) Jeden z nich dokonce po cestě nevynechá příležitost k ohlodávání listnatých větví ze stromů.
Jinak se projíždíme v zástupu celkem v poklidu. Chvíli nás instruktorka "nechala cválat". Můj kůň to viděl u ostatních, tak začal cválat taky, jinak to bylo zcela mimo moji kontrolu. Srbská trainee dokonce ze svého neposedy div nespadne a svou krasojízdu končí hysteryckým rykem a ze svého koně doslova visí (zbytek cesty jde protestně pěšky).

Kůň je sice krásnej, ale místo toho aby oř zapózoval objektivu, tak se opět pase :))

Příjemné odpoledne končíme v protějším hotelu. Většina výpravy dostává chuť na dobrou kávu a dort. Málem jsem spadl ze židle, když jsem viděl tradičně otráveného číšníka (každý číšník v Dánsku je otrávenej!), jak roznáší prázdné šálky a nakonec mezi nás loupne termosku s kafem. A poslužte si, panstvo. Ještě, že jsem si objednal pivo :)

Espresso s lahodnou pěnou? Nejbližší k dostání asi v Itálii

Svatý Petr je fotbalový fanoušek

2009-05-28T20:50:00.000+02:00

Poslední fotbalová středa v tomto ročníku Ligy mistrů! Těžko si představit větší lákadlo než duelu Manchesteru s Barcelonou. A tak přemýšlíme kam vyrazit. Otázku je vyřešena v okamžiku, kdy objevuji na internetu pozvánku ke sledování zápasu v centru Kodaně na velkoplošné obrazovce. Stačí už jen věřit, že temná mračna nad městem se pouze tváří, že z nich bude pršet. A protože skutečně neprší, tak vyrážím po 8 do města.

United we stand. Reds rozbili tábor na schodech

Cestou na kole potkávám dost příznivců obou týmů v dresech. Vypadá to na slibnou atmosféru. Místo vyhrazené pro přenos je takové mini náměstí, které je ovšem ze 3 stran ohraničené, takže tu bude pro přívržence Reds a Barcy celkem těsno. Katalánci zaujímají levou stranu náměstíčka a Reds okupují pravou část a schody k lyceu. Celkem se tu tísní na několik tisíc lidí a náměstí je zaplněné. Dostat se k stánku s pivem a vystát frontu je otázka tak 20minut. To mi stačí jednou.

Tedy žádná láska a přátelské pozdravy mezi oběma tábory nepanuje. Stojím poblíž tábora ManU a celkem si vychutnávám hromový zpěv United United. Další chorály pějí chlapci typickou britskou angličtinou s přízvukem hospody 4.cenové skupiny, takže jsem se nechytal. Jenom rozšifrovat posměšný pokřik „Huáááája, Huáááája“ směrem ke katalánským mi zabralo několik minut. Nakonec jsem usoudil, že huáááája znamená v queens english „Who are you“, čili obdoba českého pokřiku My jsme Tesla kdo jste vyyyyyy :)

Zápas se však Manchesteru nedaří a příznivci to nesou nelibě. Vzduchem létají nedopité kelímky s pivem s cílem fanouškům Barcelony triumf. I moje bunda bude muset do pračky, protože kelímek s pivem je podobně jako vejce :) poměrně nestabilní střelivo a tak jsem pár kapek taky schytal.

Španělská radost rozpálila i oheň...rychle odsud pryč!

Barcelona zaslouženě vítězí a fanoušci slaví a tančí. Dokonce zapalují světlice a prudí znechucené fandy anglického týmu. Někteří se vydávají do davu barcelonských a k bitce není daleko. Atmosféra houstne a tak se srbským kolegou Marjanem radši rychle volíme taktický ústup ať se báječný sportovní večer nakonec nepokazí. V tu chvíli přeci jen začíná pršet. Ten nahoře je tedy fotbalový fanoušek, když s tím deštěm počkal až do 90. minuty. Děkujeme! :)

Evropě to osladíme - Esittely: Tšekki Kööpenhaminassa

2009-05-11T20:28:00.000+02:00

Doslechl jsem se, že v sobotu bude odpoledne před radnicí malé představení České republiky. Drobná upoutávka na internetu slibuje ochutnávku českého a dánského piva, nějakou živou hudební produkci. Proč se nejít podívat a nesvlažit hrdlo troškou plzeňského? :)

Do Kodaně zavítala příjemná návštěva. Takhle se sladí Evropě!

Na náměstí stojí stan ozdobený českou vlajkou a už z dáli se z něj linou tóny tvrdý muziky (což jistě neudělalo radost těm Peruáncům, kteří měli rozložený fidlátka hned vedle a svoje pouliční představení museli přerušit. Takže koncert české kapely sledovalo kromě turistů i uskupení Latinos oděných v kůžích a indiánských čelenkách :))

Šusťáky, ponožky v sandálech...tož strécu, nebudete vy náhodou z Čech? :)

K poslechu hrála kapela "Už jsme doma". V životě jsem o nich neslyšel a myslím, že už ani neuslyším, jako reprezentace do zahraničí bych si představil asi jiný umělce. Každopádně agentura Czech turism nachystala bohaté zásoby Staropramenu, Prazdroje, Budvaru a Krušovic, tak jsem si připomněl chuť domoviny.

Nakonec mě zaujal stojánek s prezentačními materiály o ČR. Vzal jsem si CD a pár prospektů. Musím uznat, že materiály jsou fakt moc hezký. Jen mě trošku zaráží, že některé z nich bylo místo dánštiny k dispozici ve finštině! :)
Tak aspoň vím, že chrám svatého Víta je tedy Pyhan Vituksen a Vanha kuninkaanpalatsi je Starý královský palác.

A opět naplněné heslo: Dej si láhev v limbu buď :) Že neuhádnete poblíž kterého stánku s bezplatným pivem se uvelebili :)

Friday night skate

2009-05-09T13:04:00.000+02:00

Kodaň je, zdá se, nakloněná sportovním aktivitám všeho druhu. Když jsem se doslechl, že město organizuje každý druhý pátek večerní projížďku centrem Kodaně na bruslích, tak jsem plánoval, že to půjdu taky zkusit. Vím, že občas byla taková akce v Pardubicích, ale pokud si dobře pamatuju tak poslední 4 léta jsem v ČR moc nepobyl, tak to musím jít vyzkoušet tady. Trasa slibuje 20 kilomterů po silnicích. V praxi to má vypadat tak, že před pelotonem bruslařů jede policejní doprovod a blokuje provoz. Stavět na semaforech, tak by asi lidi skončili na hromadě na každé křižovatce :)

Prezidenti na kolečkách

Organizační četa se chystá do akce

Vyrážím do centra, kde je sraz a oficiální start průvodu, takže mě před samotnou akcí čeká tak 5km na rozehřátí. Cestou potkávám 3 bruslící kluky v oblecích a maskách amerických prezidentů (pak se k nim přidá ještě jeden s maskou pana Burnse, ten to u mě vyhrál), vypadá to, že průvod tedy slouží k pobavení jezdců i užaslých přihlížejících.

Pan Burns to u mě vyhrál

Had se táhne centrem města

Na startu se nás schází několik set (můj odhad je tak 500) a organizátoři si navlékají reflexní vesty a zapínají vysílačky. Vyrážíme, vpředu policejní motorka zastavuje provoz a organizátoři ve žlutých vestách organizují "hada" a dohlížejí na disciplínu v davu. Tempo je zpočátku dost rekreační, takže místo jízdy musíme spíš přibrzďovat, ale vedou nás asi tak, aby byl hladký průjezd městem a nenastaly nějaké problémy na křižovatkách. Projíždíme samotným centrem a jak koukám podle přihlížejících, průvod na bruslích je velká atrakce, lidi vytahují foťáky, tleskají, mávají a vypadá to, že mají radost :)

Auta musí počkat

Stánek s občerstvením dostal zabrat, všimněte si zákazníka u okýnka :)

U malé mořské víly je asi 10 minut pauza. Podezřívám místní (jediný) stánek s občerstvením (a předraženým pivem), že odvádí organizátorům nějaký desátek, protože díky této akci dostává 500 žíznivců na bruslích až pod nos a o tržbu je postaráno :))

Česká reprezentace s dánským energy drinkem :)

Po pauze už se pomalu stmívá a dál už pokračujeme noční Kodaní, což má skvělou atmosféru. Dojždíme už za úplné tmy zpět k cíli, v celkovém čase cca 1 hodina a 30minut. Mě ještě čeká dalších 5km domů a brusle si vyzuju s velkou úlevou.

Stmívá se a obloha s červánky dodává dojezdu jedinečnou atmosféru

Na cestu jsem dostal ještě letáček s pozvánkou na červencový maraton 42km. Už se nemůžu dočkat :)

Photostory 1

2009-05-04T23:37:00.000+02:00

Na velbloudy v Kodani přišlo jaro a láska :)

Fanfán Tulipán

Tuhle fotku věnuju Gegovi :)

Jaro v plném proudu a Dánové berou parky útokem

...nicméně tady pán si udělal pohodlí na kamenném soklíku

Panoráma s jezírkem a "twister" věží

Corrida na krávě

Kdo pozná co jsem tady fotil? Boba Marleye juniora nebo nehoráznou cenu za sklenici piva?

Nejmenší pojízdná kavárna na světě :)

Centrem Kodaně se návalem turistů nemotorně prodírá vláček

Cyklo zácpa na cyklo stezce na cyklo semaforech :)

Koho si to pouliční kouzelník vybral z publika za asistentku? :)

Královská garda si zašla na "Plzeň" a pak si to mašírovala zpátky k paláci

Letně zimní víkend

2009-05-03T23:09:00.000+02:00

Sobotní odpoledne je sraz na pláži. Stačí poodjet 15 metrem za město a člověk se z metropole dostane do idylické oblasti s pláží, parkem a vyjížďkami pro koně. Z pláže je odsud krásně vidět do Švédska.

Vláček končí poněkud kuriózně přímo na ulici

Den jak vymalovanej, kapitáni vyrazili na moře provětrat tankery :)

Můj srbský kolega je profi volejbalista a tak je díky hezkému počasí natěšený a svolává na pláž letošní první partičku „beache“. Je krásně a tak se nás schází docela dost a střídáme relax v plážovém parku a pokusy o volejbal. Většina asi ale viděla ten míč poprvé v životě a podle toho taky vypadala hra.

1.pokusy a volejbal, v dáli se rýsuje Švédsko

Na neděli pro nás aiesec připravil výlet do muzea moderních umění. Místo sluníčka je ovšem zataženo a vypadá to na déšť. V plánu bylo muzeum a pak piknik na nedaleké pláži, ale s druhou částí to vypadá bledě. Ne že bych byl zrovna žhavej na muzeum, ale výlet ve společnosti ostatních aiesecářů slibuje příjemný odpoledne. A navíc aiesec platí :) Aspoň tedy můžu rozšířit své omezené obzory o impresionismu.
Na nádraží se nás schází 10 a vyrážíme vlakem 15 minut za město, kde nás čeká ještě půlhodinová procházka k samotnému muzeu. Opět se nestačím divit, jak se změnila scenérie jen pár kilometrů za městem a nutno podotknout, že to působí velmi příjemně.

Prosím pěkně moderní umění, kdyby to náhodou někdo nepoznal

Lebka pana Swarowského

V samotném muzeu je celkem malá výstava dovezená z Tel Avivu věnovaná impresionismu a na prohlídku na nám stačila asi hodinka. Plán s pláží se bohužel nevydařil. Místo pikniku a slunění si radši nasazuju kulíška, protože od moře duje pěknej severák. Kdo by to byl řekl, ale myslím, že čepice se tu může hodit ještě v červnu :)

V květnu? Na pláži? S kulichem? ANO!

Cestou domů z nádraží se ukázalo, že i Kodaň může být malá. Na jednom rohu se potkávám s Norou, prezidentkou aiesecu. Během chvíle do nás vráží další holka z aiesecu a po chvíli další 2 co s náma byli v muzeu. Po chvíli jde kolem můj spolubydlící Diego. 6 lidí se během 5 minut náhodně potká na jednom růžku…

Byl první máj, byl láhve čas aneb proč se říká "pít jako Dán"

2009-05-03T10:53:00.000+02:00

Znáte to rčení, když se o někom řekne „Pije jako Dán“? Slyšel jsem to v ČR mockrát, ale kde se to vzalo a proč vlastně ti Dánové? Jednou z prvních příležitostí poznat něco víc byl první máj.

Od nás si jako kluk pamatuju průvody s transparenty a mávátky. V dnešní době si člověk vybaví spíš komunisty na Letný s dechovkou a pár dalších mítinků. Hlavně, že je svátek a volno :)

Tady je svátek sice taky, ale týká se pouze dělníků a odborářů. A tak my jako soukromá firma a všichni sedící za počítačem jsme museli nastoupit i 1. května, zatímco ve městě se už od časného odpoledne začalo slavit. 1.máj se tu bere jako velká událost.

Všichni do parku a s heslem kdo nepije s náma pije proti nám

Rudý 1.máj

Hned po práci jsme vyrazili do místního parku. Není to jen takový parčík, je to obrovský park s jezírkem, na který se ještě vešel národní fotbalový stadion. Všude plno lidí posedávajících na dekách a popíjejících z tučných alkoholových zásob. Několik hudebních pódií , na kterých hrají kapely. Místo dechovky se ale linou vzduchem ostřejší rockové tóny. Aspoň něco. Celkem jsem byl překvapenej při pohledu na všechna ta pódia. O rudou barvu, srpy a kladiva nebyla nouze. Asi by tu potřebovali stroj času a exkurzi k nám…

No comment

Kolem 8 večer začíná být chladno a lidi pomalu vyklízí pozice (ti co jsou schopni po svých odejít :) a pokračují v davu do centra, kde si barmani a „pouliční prodavači kababu“ mnou ruce, protože mají žně. V parku samozřejmě zůstává obrovská spoušť, ale tenhle večer to prostě nikomu nevadí. Ti kteří slavili už od rána anebo pro změnu hodně intenzivně už nejsou schopni pohybu a vytuhli přímo v parku. Stávají se tak obětí vtípků kamarádů nebo jen tak náhodných kolemjdoucích, v horším případě musí do akce i záchranka.

Pěkná spoušť

Tenhle nešťastník neví o světě a stal se terčem pro ostatní :) Všimněte si, že plechovky s pivem se ale pořád nevzdal :)

Klasik, zvolil netradiční posez

A takhle to bohužel nezřídka končí

Ale je to tady prostě taková norma. 1.máj je zkrátka den (a dlouhá noc), kdy se všichni opijou. Na mě bylo pro dnešek tý rudý už dost, tak jdu radši koukat na hokej.

Aiesec

2009-04-29T23:18:00.000+02:00

Můj první kontakt s aiesecem byl už na letišti. A hned ten první dojem na mě zapůsobil. Skupinka 3 milých lidí na uvítanou příjemně potěší a vůbec ten prvotní servis během prvních dní dává pocit jistoty při poznávání života v novém městě.

Povídání o ČR

Hned první týden jsem se šel představit i ostatním aiesecářům na univerzitu. Jako vzorná reprezentace ČR jsem navlékl hokejový dres s Jaromírem a popovídal jsem něco málo o ČR. Z aiesecu Praha jsem si stáhnul prezentaci, kterou jsem pak představil. Během prezentace vzbudil největší ohlas Krteček, Králíci v klobouku a Dolly Buster. Fotbalový tým jsem z prezentace vzhledem k aktuálnímu stavu radši vymazal a ušetřil si nějaký nemístný poznámky :)

Aby měli v sále lepši zážitek, rozdal jsem ještě perníčky a lázeňsky oplatky. Potěšilo mě, že se po nich jen zaprášilo a jedna trainee z Ukrajiny si pochvalovala „Oblaaaaaaatky oblaaaaaaaaaaatky“. Becherovka se do oběhu ve školních prostorách bohužel nedostala :)

Další akcí byla konference. Konference v aiesecářském podaní není sezení v sále a poslouchaní nějakých pánů za pultíkem. To jen název mate. Kdo nezná a nezažil, tak bych přirovnal spíš k networkingu, workshopům, učení se atd. Toť přes den. Přes noc pak nastává ta divočejši část, při které se obvykle chodí spát (pokud vůbec) až za světla :) A ráno zas hezky svěže na tu pracovní část. Moc jsem se těšil, protože na aiesec konferenci jsem nebyl už pořádně dlouho a taky mě zajímalo jaké to nakonec bude ve skandinávském podání.

Na nocleh jako stveřený :)

A bylo to skvělý. Co na tom, že se to konalo ve škole a ustlat jsme si museli na zemi v tělocvičně. Nakonec i to má svoje kouzlo. Přijeli jsme pozdě kvůli firemní oslavě šéfových narozenin a na aiesecáři už se chystali na večerní party. Takže v mém případě z party do party ten večer. Global village je akce, kdy každá země má svůj stánek a představuje svou kulturu. To znamená, že každý je nastrojen do něčeho co reprezentuje konkrétní zemi a nabízí ostatním k ochutnání narodní dobroty. Čili je to samý alkohol a k tomu něco k zakousnutí. A když pak člověk obejde pár takových stánků a všude degustuje, tak je pěkně veselo...Ale musím říct, že v ČR jsme to mívali mnohem lepši :) Navíc jsem o tom dopředu nevěděl a tak jsem se sám o českej import podělit nemohl. Škoda, absinth tady jde na dračku :)

Nejlepší Aiesec v Dánsku je z Kodaně! Vybral jsem si dobře...

Druhý večer byla na programu oficiální večeře a něco jako vyhlašování nejlepších dánských aisecářů za minulý rok. Slavnostní atmosféru jsme si jako zástupci CBS užili, protože právě CBS posbíralo všechny ceny a získalo i pohár pro nejlepší pobočku aiesec v Dánsku a něco jako mistrovský pohár. Jak se sluší a patří, vítězný drink se podával přímo z trofeje. Vždycky jsem záviděl těm hokejistům při oslavách a najednou jsem se sám přimotal k takové oslavě a napil se z vítězného poháru.

Nakonec se dostalo i na Becherovku Lemond. Šla přímo do poháru :)

Champions

Kaňkou na večeru byl požární alarm, který se z nenadání zapnul a siréna s nějakým šíleným dánským hlášením ne a ne přestat. Za chvíli přijeli dokonce hasiči a začali se shánět po požáru, ale naštěstí neměli co hasit :) Bohužel ale taky neuměli vypnout ten poplach a paní ze školního rozhlasu zněla ještě dobrou hodinu.

Prezidentka CBS Nora, od pohledu Dánka

AIESEC CBS

Boss slaví narozky

2009-04-19T21:48:00.001+02:00

Páteční odpoledne slibuje zajímavé zpestření. S potěšením vypínáme monitory svých počítačů dřív a shromažďujeme se u dlouhého stolu, kterému vévodí šampaňské s jahodami a celá řada dalších dobrot k jídlu a pití. Na stěnách visí fotky CEO Mortena, kterému je čerstvých 40 let. Tak proto ta sláva. Dánská tradice si při takových příležitostech potrpí na národní vlajky, takže červená a bílá zdobí kancelář. Je krásné odpoledne a sluníčko vyhřívá terasu tak se rozptýlíme i na vzduch. Líbí se mi firemní kultura, tady je malá ukázka :)

Good times

Zakladatel firmy a CEO, Morten. Z kočárku přihlíží jeho malý synek...

Hromadná gratulace

Cyklista

2009-04-13T12:08:00.000+02:00

Tak jsem se konečně zařadil mezi početnou řádku kodaňských cyklistů. Bez kola jako by tu člověk ani nebyl. S kolem je tu všechno jak mávnutím proutku mnohem rychlejší a jednodušší.

A tak vyrážím do ulic tentokrát v sedle (s pomyšlením, že pěšky už se mi tady chtít nikam nebude). Město najednou působí menší. Vzdálenosti se zkracují a já frčím bok po boku s davem místních. Ono je to tady vůbec jednodušší. Po rovinkách se jede s naprostou lehkostí a tak se člověk moc nenadře. A docela se bavím pohledem na borce s drahými nadupanými horskými koly. No nekupte to, co kdybyste museli zdolat nějaký most či nadjezd :)

Můj nový (ojetý) bicykl

Kolaři tady mají vybudovaný skvěle fungující systém. Mají vlastní pruhy na silnicích (hlavně integrace do křižovatek mě dostala) či vlastní semafory.

Kouknu do mapy a mám šanci prozkoumat i odlehlejší lokality než předtím jako „prachobyčejný“ chodec. Vyrážím za město, kde je taková mini rekreační oblast s parkem, pláží a průvodce slibuje i neobyčejný výhled. Tak jsem zvědav.

Cestou mi padne do oka zajímavý dům. Vzpomínám si, že než jsem odjížděl do Dánska, tak jsem o něm četl v Mladé frontě. Jasně, už si vzpomínám, tuhle stavbu nemůže mít na svědomí nikdo jiný než Jan Kaplický. Jak jsem četl ten článek, říkal jsem si, že se sem pojedu podívat, a tak jsem rád, že jsem na ten dům teď narazil jen tak náhodou. Místní tomu přezdívají „Soy sillo“, čert ví proč :) Kousek opodál na pěší zóně je zahrádka se slunečníky „Pilsner Urquell“, takže o českou stopu tu není nouze.

Dílo mistra

Co probůh tohle??? Skokánek nebo nástupiště na zaoceánskou loď? :)

Tenhle podnik si získal mé sypmatie

Dorážím do cíle. Den jak vymalovanej opět vylákal na procházku či projížďku dost lidí. Park je propojen s ostrůvkem, na kterém je promenáda a pláž. Pláž teda vybízí maximálně tak na posezení s něčím dobře vychlazeným, ale koupání si s klidem odpustím. Ale uvidíme, jak to tu chodí v létě. Slibovaný výhled nicméně stojí za to. Pár kilometrů přes moře lze spatřit Švédsko. Unikátní most (14km, spojuje Kodaň a švédské město Malmo) je přeci jen dost daleko a zdá se jakoby lehce v mlze. Přesto je to zajímavá podívaná. Ještě zajímavější je netradiční pohled na vrtule větrných elektráren, které jsou umístěny pár set metrů od břehu.

S "větrníky"

Duj větře duj!

Tenhle ostrůvek se nachází nedaleko letiště, tak vidím přistávat pár letadel. Taky zajímavý pohled, ranvej začíná kousek od moře, tak z dálky není jasný, jestli se bude přistávat na souši nebo a lá hydroplán. Z letadla jsem při přistání podle pohledu z okna spíš tipoval mokrou cestu :)

V dáli se rýsuje jedinečný most

Do vody nebo na ranvej?

Toulky Kodaní

2009-04-10T22:09:00.000+02:00

První procházku Kodaní na vlastní pěst si dávám ještě tu noc po pokeru. Zatímco ostatní kolegové hodlají domů z baru asi až za světla, já volím taktický ústup :) A hned mě čeká hledání bytu, ve kterém jsem se provizorně ubytoval. Potíž je v tom, že jsem ve městě sotva 12 hodin (z toho tak 6 u karet), takže orientaci zatím není na čem stavět. Naštěstí má Kodaň přímo v centru systém 5 uměle vybudovaných jezer, podle kterých se chytám a domů pak trefím bez obtíží. Ale celkem zábava na první noc.

Jezera v centru města, to se jim povedlo

Druhý den je sobota a venku je nádherně. Beru foťák, pod paží Lonely planet a vyrážím na bezcílné toulky městem. Jít takhle naslepo a poznávat město úplně miluju.
Kouknu na mapu a přemýšlím kam asi tak vyrazit nejdřív? A vzhledem k tomu, že tady nic neznám tak mířím k moři omrknout malou mořskou vílu.

Typický

Vyrážím do ulic a zjišťuji, že mi ze začátku hrozí pěkný nebezpečí. Ne od aut, ale od cyklistů. Kol a cyklistů je na cestách tak stejně jako aut a ve změti hezky propojených cest pro auta a pro kola aby se jeden rozhlížel dvakrát. Ale musím říct, že tenhle cyklo styl se mi moc líbí a budu se snažit rychle zařadit mezi místní kolaře.

Co myslíte, že je jednodušší? Zaparkovat auto nebo kolo? :)

K moři mi to trvá jen pár minut a v místním parku je opravdu živo. Místní vyrazili do ulic a užívají si asi zatím letos nejhezčí den. Hned první den mi každý říkal, že jsem si vybral skvělou dobu pro příjezd. Z místních doslova čiší radost a sluníčka (asi ho tu dlouho v zimě neviděli) si dosyta užívají. Prodavač zmrzliny si mne ruce při pohledu na tísnící se dav u jeho stánku.

Tak tohle nemůže být nic jinýho než stroj času!

I malá mořská víla (z dálky je fakt malá) si na nepřízeň kolemjdoucích stěžovat nemůže. Fotku s místní legendou, kterou proslavil Hans Christian Andersen si člověk musí doslova vybojovat. Navíc je dost těžký si ji na chvíli uzmout jen pro sebe aby se k ní v ten moment nelísal z druhé strany někdo jiný.

Malá mořská víla má dost obdivovatelů na souši i na vodě

Pokračuju dál směrem k historickému centru a přes průliv je k vidění zajímavá stavba opery.
Po chvíli se dostávám k něčemu co mi připomíná hradní nádvoří. Usuzuju podle toho, že u všech rohů pochoduje stráž (a paří se v huňaté čepici). Jinak moji pozornost dnes poprvé (a rozhodně ne naposledy) upoutává jezdecká socha. Tak mě napadlo jestli nahoře na Václaváku náhodou jedna nechybí? :) Nevím proč, ale bronzovou sochu chlapa na koni tady najdete skoro na každém náměstí. Budu se muset poptat…

Opera

Zdá se, že má pod čepicí :)

Typická kodaňská podívaná

Kouzelný Nyhavn

Přicházím k nádhernému náměstíčku kulového tvaru (soukromě si ho překřtím na „Kulaťák“), jak jinak než se sochou jezdce na koni :) A hned kousíček od něj se nachází malebný kanál s historickými loděmi, lemovaný ještě malebnějšími domečky, zvaný Nyhavn. Atmosféra bere dech a nedá foťáku odpočinout. Ale více o Nyhavn až někdy příště…

Cesta

2009-04-05T22:42:00.001+02:00

Den 1

Letiště je nezvykle klidné. U odbavovací přepážky se zdržím kvůli nějaké juniorské reprezentaci kuželkářů. Asi měli moc těžký koule  Pečlivě zvážené kufry prochází váhovou kontrolou a tak naštěstí nemusím zásoby alkoholu převážet v sobě 
V odletové hale se prohání holky na kolečkových bruslích, tak teď vypadá nová a rychlá úklidová četa 

Pivečko na rozloučenou

Pokoj teď na čas osiří :)

Po dobu co jsem se balil se opět prokázalo podezření na spojení kočky a Paroubka :)

Naloženo

Let je bez problémů, pilot dokonce našel ve vzduchu zkratku nebo musel „předjíždět“, protože avizovaných 90 minut letu stihl asi za 70. Vyzvednu zavazadla a mířím k východu, kde na mě dánskými vlajkami mává aiesecářská delegace, takže servis jak se patří. Dostávám balíček na uvítanou, kde jsou všelijaké informace, abych se tu první dny neztratil.
Metro jede z letiště do centra asi 15 minut a tak se rychle dostávám i do provizorního bytu. Na nábřeží umělého jezírka či kanálu budu zatím na duben pokoj v bytě Argentince Diega. Byt je zařízen a působí příjemně.

Větrníky

Nezapomněl jsem na něco?

Moc se nezdržíme a procházkou pokračujeme do sídla firmy, kde budu pracovat. Nějakých 20 minut (kolem národního fotbalového stadionu) a jsme tam.
Pro představení jsem si nemohl vybrat lepší den. Jeden z budoucích kolegů je zapálený karbaník a organizuje pro všechny pokerový turnaj se vším všudy. Místo nesmělého okukování tedy začínám ve firmě s lahví piva v ruce a hrajeme karty  Rozdělujeme se na 2 party a u dvou stolů se celkem 20 hráčů navzájem obírá o žetony. Poker jsem nehrál ani nepamatuju, tak se snažím hlavně vylovit v paměti pravidla a za pochodu se zase učím jak na to. Kupodivu se držím ve hře, zatímco ostatní odpadávají, a kupička žetonů překvapivě narůstá. K překvapení všech, a nejvíc mě samotného, se držím až do samého konce a před půlnocí vyhrávám poslední hru a celý turnaj  Šok pro všechny.
Páteční noc ještě nekončí a kolegové mi ještě představují noční život v jednom z kodaňských barů…Tedy „první den v práci“ bych si představoval všelijak, ale takhle važně ne 

Nový bydlení

A první poznatek, všichni působí strašně elegantně. I na těch kolech, když manažeři jezdí v oblecích a holky v punčoškách a sukýnkách.